PODVOD V SOUDNICTVÍ PO 1620
1. Vývoj moderního soudnictví v našich zemích představuje hlubokou degradaci z původního horizontálního řádu do podoby neosobního institucionálního podvodu, jehož základy byly brutálně položeny po roce 1620. Prapůvodní soudní systém, opřený o slovanskou tradici věče, zemské sněmy kmetů či védské principy, fungoval na principu absolutního horizontálního konsensu suverénních rodáků. Tito prověření lidé společně, ústně a zcela veřejně nalézali přirozenou pravdu, přičemž se pod každý rozsudek museli vlastnoručně podepsat a ručit za něj před komunitou celou svou ctí i majetkem. Tento organický kruh spravedlnosti byl však po bitvě na Bílé hoře a vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 násilně rozmetán Habsburky. Ti zavedli imperiální římsko-kanonický model, který zdroj moci přesunul na absolutistickou vertikálu panovníka shora dolů, zlikvidoval veřejnost i ústnost a soudní proces uzamkl do tajných byrokratických komnat, kde se rozhodovalo pouze od stolu na základě neosobních spisů.
2. Tato tajná vertikální mašinerie byla v 19. století za Rakouska-Uherska pouze přebalena do nového, rafinovanějšího pláště, ještě dříve, než plně nastoupil samotný politický podvod moderní zastupitelské demokracie. Zavedením porotních a laických senátů došlo k definitivnímu odstranění osobní odpovědnosti: hledání skutečné přirozené pravdy bylo nahrazeno mechanickým většinovým hlasováním, kde prostá většina bezhlavě umlčí menšinu, a samotné hlasování soudců bylo prohlášeno za tajné. Moderní systém tak pouze zneužil vznešené pojmy o „vládě lidu“ a „demokracii“, aby legitimizoval korporátní aparát, ve kterém se anonymní úředníci v talárech skrývají za institucionální dekrety a tabulky. Svobodně Žijící Lid tak ztratil jakoukoli možnost kontrolovat skutečné motivace soudců nebo je volat k přímé zodpovědnosti za jejich verdikty, čímž se z původního chrámu spravedlnosti pro blaho všech stala nedotknutelná mašinerie na kontrolu společnosti.
3. Původní soudní systém fungoval jako dokonale decentralizovaná, fraktální síť autonomních kruhů, kde zdroj práva nevycházel od jednoho krále, ale z přirozeného konsensu samotných lidí na všech úrovních společnosti. Na té nejnižší úrovni se scházela samostatná vesnická věče, která si ze svého středu konsensuálně určovala místní staršiny a kmety, aby řešili sousedské spory podle zvykového práva přímo tam, kde lidé žili. Pro záležitosti přesahující rámec obcí se pak zástupci svobodných rodů sjížděli na Zemský sněm – velké celozemské věče –, který jako jediný suverénně delegoval soudce pro Zemský soud, přičemž i samotný král byl tomuto právu země podřízen a nemohl rozhodovat svévolně. Tento organický systém „kruhů v kruhu“, postavený na horizontální volbě zespodu nahoru a osobní odpovědnosti vybraných soudců, byl po roce 1620 Habsburky brutálně zlikvidován, čímž byla živá správa rodáků nahrazena cizím, centralizovaným vertikálním diktátem z jednoho královského či vládního stolu, která trvá dodnes.
#svolavacimanifest #ceskakonfederace #zemskysnem
https://t.me/gourangakingdom/521
